NESEN, vize u dubu - RESTAURACE

VIZE U DUBU

Objímal jsem dub a děkoval Stvořiteli, … a pokoušel se nějak uklidnit. Cítil jsem zvláštní mírný neklid. Neklid nebyl nijak velký, ale nedokázal jsem se uvést do uvolněného stavu a splynutí se stromem. Pokoušel jsem se "ladit na klid" meditací, modlitbou, dýcháním, nedařilo se však úplně. Když v tom přišla vize.

Kmen stromu se náhle otevřel a přede mnou byla chodba směřující dovnitř do stromu. Úzká asi tak metr a tentokrát neklesala (pozn. když se mi strom představil poprvé, tak tehdy klesala), nyní byla vodorovně a na konci vedla v pravých úhlech doleva a doprava. Vytvářelo to tvar T. Věděl jsem, že chodby jsou součástí bytu, který patří někomu známému a že onen známý v něm rád hostí své hosty. Byt používal hostitel jako malou soukromou restauraci pro své blízké přátele. V tom jsem uviděl, jak jsem z pravé strany chodby rychle vyšel JÁ a současně ve stejnou chvíli z levé strany chodby vyšel starý pán s bílými vousy a vlasy a nesl tácek s pohoštěním. Srazili jsme se. Vznikla kolize, jako když se omylem srazí dva lidé. Málem jsem mu tácek vyrazil z rukou a shodil na zem. Měl co dělat, aby to nespadlo na zem. Nakonec to ustál a nic nespadlo. Konec vize.

FINÁLNÍ INTERPRETACE 

Bylo mi jasné, že skutečným hostitelem byl strom a příroda a já svojí přemírou snahy a aktivity bránil tomu, abych byl přírodou v klidu pohoštěn. Kdybych zůstal dál sedět u svého stolečku jako host a pouze čekal a důvěřoval a nevyvíjel horečnatou aktivitu, tak by mi hostitel své pohoštění doručil v klidu, v pohodě a bez kolize. Stačilo pouze BÝT a o nic se nesnažit.

Pohoštění (uvolnění, načerpání energie, ...) by se dostavilo samo.